• Reklama

Historie Považských strojáren a motocyklové výroby na Slovensku

Autor: Ladislav Ševčík („Pajka“)
aktualizováno: 10.11.2016

Materiály: historická fakta: Zdeno Metzker, Gustav Ulický, Edgar Uher

Vznik podniku a odobí před výrobou motocyklů

V roce 1870 založila v Bratislavě vídeňská zbrojařská firma Georg Roth, s cílem rozšíření objemu výroby nábojů, filiálku pod názvem „G. Roth, Wien und Pressburg“. Z té se pak 1.1.1918 stala akciová společnost „Pressburg G. Roth AG“ (Bratislavská J. Roth a.s.). Výraznějšímu rozvoji strojírenství na Slovensku pomohlo až vládní rozhodnutí, podle kterého Ministerstvo obrany ČSR dne 15.3.1928 požádalo firmu Roth, aby se přesunula do vnitrozemí. Zbrojní průmysl lokalizovaný v chráněném vnitrozemí měl totiž v napjaté meziválečné době upevnit bojeschopnost ČSR. Firma Roth byla jednáním ministerstva zatlačena ke zdi, které jí pohrozilo zrušením státních objednávek, pokud se nepřestěhuje. Přemístění firmy na vlastní náklady by bylo ale pro firmu Roth („Patrónku“ Bratislava) likvidační i při akceptování zvýšené ceny munice o 13 až 16 %. Situaci využila Zbrojovka Brno, která neměla vlastní výrobu střeliva. Zbrojovce se podařilo vyjednat odkoupení většiny akcií a zároveň získala předkupní právo na akcie zbylé. Nová finanční situace umožnila vybudování dvou nových závodů v Trenčianském kraji, kde byla dobrá infrastruktura a nadbytek pracovních sil. V údolí Váhu v Považské Bystrici tak 7.7.1929 započala výstavba dvou podniků: (menších) Československých muničných a kovodelných závodů (bývalá „Patrónka“ Bratislava, Roth) a větší pobočky Zbrojovky Brno, závod II. V roce 1931 odkoupila Zbrojovka Brno zbylé akcie „Patrónky“, která ale nadále zůstala s vlastním vedením soběstačná. Ke sjednocení obou závodů došlo 1.1.1935. Název podniku se změnil na Československá zbrojovka Brno, Závod 2, Považská Bystrica.

Rychlou výstavbu na levém břehu Váhu nezastavila ani světová hospodářská krize. Umístění továren snižovalo náklady na její stavbu, neboť v údolí Váhu byl nadbytek písku, štěrku a v okolních lesích byl dostatek dřeva. Již v roce 1931 závody začaly vyrábět a na konci 30. let produkovaly kromě munice i hutní polotovary ze slitin hliníku a mědi.

Dne 23.3.1939 podnik obsadili Němci a zbrojovku včlenili do koncernu Hermann Göring Werke, který dodával pěchotní munici pro Německo (zbrojovka v pováží byla druhým největším výrobcem munice pro Wehrmacht).

Půl roku po osvobození, dne 27.10.1945 byla celá Zbrojovka Brno (včetně závodu 2) znárodněna. Dne 7.3.1946 pak vznikl samostatný podnik Považské strojárne n.p., Považská Bystrica. Veškeré vazby na brněnskou Zbrojovku byly zpřetrhány. V tomto období podnik produkoval různé nestrojírenské výrobky (mj. třeba i nábytek) a teprve hledal nové uplatnění v mírovém strojním průmyslu.

Výroba motocyklů Manet M90

Znárodněné podniky tradičních československých výrobců Jawa a ČZ se podle vládního nařízení musely v roce 1946 vzdát svých maloobjemových motokol (Jawa 100 Robot a ČZ 98). Považským strojárnám, stále hledajícím mírový výrobní program, se naskytla příležitost prosadit si výrobu vlastního „motokola“. Vždyť i podniky Jawa a ČZ byly před hospodářskou krizí zbrojovkami a zavedení motocyklových výrob byl pro ně úspěšný krok. Úspěch s výrobou motokol se tedy dal očekávat i na Slovensku. Nekoncepční rozhodnutí vlády, povolit vývoj a výrobu motokola, sice vyvolalo řadu kritiky i z vysokých míst (např. od JUDr Jaroslava Freie, ředitele Jawy), avšak obnova poválečného strojírenství na Slovensku dostala přednost před osobními zájmy zavedených výrobců motocyklů.

Situaci napomohlo i to, že se v roce 1946 do Považské Bystrice přestěhoval bývalý konstruktér brněnské Zbrojovky Ing. Josef Ullman, který těsně před válkou a během války vyvíjel motokolo s dvoupístovým motorem. Podnik toho využil. To že by si s sebou ze Zbrojovky přivezl dokumentaci a součástky z prototypového motokola Z2, nebo snad dokumentaci nějakého motocyklu Jawa, je ale vymyšlený mýtus. Faktem je, že přišel sice s prázdnýma rukama, ale s velmi cennými znalostmi a zkušenostmi z vývoje motocyklů.

Do konstrukční skupiny pod vedením Ing. Ullmana byl přibrán další motocyklový konstruktér brněnské Zbrojovky Ing. Vincenc Sklenář (dříve pracoval v Jawě), konstruktér Zdeněk Nagy (Čech s maďarským jménem) a brněnský zbrojařský konstruktér Žniva. Nagy sehnal pro inspiraci starý motor Puch, Ullman opatřil vyřazený rám z Ogara. Společně pak za krátkou dobu vyvinuli motokolo (z dnešního pohledu spíš malý motocykl) Manet M90. Motor byl dvoudobý dvoupístový jednoválec, uspořádání rámu se podobalo tehdejšímu konceptu větších motocyklů Jawa a ČZ. Na přelomu let 1946-1947 vzniklo několik prototypů. Název Manet byl odvozen od blízké hory Manín, podobně jako i jiné tehdejší výrobky podniku (například chladničky). Sériová výroba motokola byla zahájena na konci roku 1947.

Dostupnost motokol (stejně jako i motocyklů konkurenčních značek) pro běžné občany z počátku nebyla dobrá. Motokola Manet byla v provozu přetěžována, byla značně poruchová, trpěla různými konstrukčními nedostatky, které se nedařilo ve výrobě včas odstranit. Navíc špatnou pověst motokola podtrhovalo množství, kolikrát až přehnaně, kritických článků v odborných časopisech.

Osud Maneta byl zpečetěn v roce 1951, kdy motocyklovou výrobu opět vystřídala výroba zbraní pro Korejskou válku. I přes komplikovaný zrod a nelehký osud se stal Manet 90 prvním slovenským motocyklem, na který se může vzpomínat s hrdostí.

Výroba motocyklů Jawa 50 a skútrů Manet

Na základě vládního usnesení z roku 1953 o rozvoji výroby spotřebního zboží byly Závody 9. května v Praze (Jawa) pověřeny vývojem jednoduchého dopravního prostředku (motokola) přístupného nejširším vrstvám lidí. Šéfkonstruktér vývojového oddělení Jawy Josef Jozíf s kolektivem přepracovali archivované výkresy malého motocyklu vyvíjeného na konci 40. let do podoby motokola. Příčinou byl jistý zmatek v tehdejších dopravních zákonech, kdy bylo motocykl možné provozovat bez řidičského průkazu za předpokladu, že byl opatřený šlapadly a zdvihový objem nepřesahoval 100 cm3. Vzhledem k pokročilé poválečné technice se ale tahle definice „motokola“ ale měla brzy změnit.

S vládním rozhodnutím souviselo i rozhodnutí, který podnik bude výrobou pověřený. Volba logicky padla na Považské strojárne, kde se v letech 1947 až 1951 motokolo již sériově vyrábělo, a to Manet 90. Navíc nosný zbrojní program Považských strojáren byl díky ukončení Korejské války utlumen a podnik měl nevyužité kapacity vhodné pro novou motocyklovou výrobu. Ze Slovenska tak byli vysláni tři pracovníci na jednoroční stáž do pražské pobočky Jawy, kde se zúčastnili vývoje prototypů a vypracovávání výrobní dokumentace nového motokola. Již v průběhu roku 1954 byly do Považských strojáren převezeny první prototypy s dokumentací, vyrobila se ověřovací série a začala se chystat sériová výroba.

Zahájení výroby předcházela úprava dopravních zákonů a zastaralá definice motokola byla upravena. Klíčové již nebylo použití šlapadel, ale objem motoru, váha, výkon a maximální rychlost. Výrobní konstruktéři na to stihnuli rychle zareagovat a komplikovanou nevhodnou konstrukci motokola přepracovali na malý motocykl. Ten nové podmínky splnil a bylo jej možno provozovat bez řidičského oprávnění.

Jawa 550

V červenci 1955 se tak do výroby dostal očekávaný malý motocykl Jawa 550, přezdívaný „Pionýr“ (slovensky Pionier). Lidově česky přezdívaný „pařez“ nebo slovensky „peň“. Oživit název Manet se Považským strojárnám nepodařilo, pionýr byl konstrukčním dílem Jawy a výroba na Slovensku byla brána jako licenční. S tím souvisela mnohá změnová řízení v konstrukci, která podléhala schválení v Praze. Ve snaze narovnat pokřivenou pověst podniku (kvůli předešlým Manetům M90) byly mnohé nedostatky prvních vyrobených kusů vstřícně napravovány v rámci garančních oprav.

Model Jawa 550 prodělal za dobu své výroby dvě výraznější inovace a jeho výroba byla ukončena v polovině roku 1958. Celkově bylo vyrobeno 106 111 kusů.

Jawa 555

Pražská Jawa nadále pracovala na vývoji několika nových provedení malého motocyklu, které se však do výroby nedostaly. Až teprve prototyp modelu Jawa 555 dostal zelenou. Zatím co se Jawa na výstavách a v časopisech prezentovala s nově vyvinutým modelem, v Považských strojárnách nezaháleli a před oficiálním převzetím nové výrobní dokumentace se pustili do vývoje vlastního prototypu. Slovenský prototyp Jawa 555, se sice pražskému prototypu nápadně podobal, jeho vzhled (dílo designéra Antonína Vačka) byl ale mnohem propracovanější, zásadních vylepšení se na rozdíl od pražského prototypu dočkal i podvozek a upravený motor měl vyšší výkon. Není tedy divu, že pro výrobu nakonec byla schválena slovenská verze.

Určitým zklamáním pro Považské strojírny bylo, že Jawa slovenský vývoj prezentovala bez uznání spolupráce za vlastní. Celou kauzu navíc podtrhoval, byť relativně nízký, ale o to víc potupný licenční poplatek odváděný Jawě. Dosud přátelská spolupráce byla ukončena, konstrukční změny modelu Jawa 555 nadále probíhaly bez schvalování a dohledu Jawy. Jawa 555 se dočkala jedné větší inovace a v roce 1959 byla nabídka doplněna „skútrovým“ provedením. Výroba byla zahájena v červenci 1958 a ukončena byla v prvním čtvrtletí roku 1962. Vyrobeno bylo celkem 327 320 kusů.

Skútr Manet S100

V roce 1957 pracovníci Považských strojáren souběžně s přípravou nového modelu Jawa 555 vypracovali skútr Manet S100. Skútr neotřelé konstrukce i vzhledu, který na rozdíl od konkurenční Čezety 501 nevycházel ze součástkové základny sériově vyráběného motocyklu…