• Reklama

  • Reklama

Sdílej:

Jawa 50 typ 555 „Pionýr“

Autor: Ladislav Ševčík („Pajka“)
aktualizováno: 17.6.2016

V roce 1958 se do prodeje dostal nový malý motocykl Jawa 50 typ 555, který byl inovací úspěšného typu Jawa 550. Prototypová studie sice byla vyvinuta v Praze, nový model Jawa 555 byl ale dílem konstruktérů slovenských Považských strojíren, kde se vyráběl stejně jako předešlý model 550. Přepracovaný slovenský prototyp (fotka z výroby) byl v počtu tří kusů poprvé představen veřejnosti na čtvrtém brněnském veletrhu v srpnu 1957 (fotka výlohy s prototypem).Výrobní čísla modelové řady 555 začala cifrou 150 000, vyrobeno bylo podle dobových materiálů celkem 327 320 kusů. Schválení motocyklu do provozu bylo: 17.1.1958 č.j. 5.079/58, do prodeje se dostal v červenci téhož roku. Poslední kusy byly vyrobeny v prvním čtvrtletí roku 1962, kdy jej nahradil model Jawa 05.

Vývoj Jawy 555 v Považských strojírnách

Autor karoserie: pan Alojz Vačko, vývozní provedení s ochrannými plechy před nohami jezdce, prodlouženým sedadlem a netradiční barevnou kombinací

Design: Antonín Vačko

Pod vedením Františka Tichého na konstrukci pracovali: Ing. Nekoranec, Ing. Schrenkl, Karol Čáp, Zdeno Nagy, Alfréd Janušík, Gustáv Ulický (úpravy motoru), Ing. Logauer a Ing. Ernest Vaculka (elektroinstalace), Alojz Vačko (design) a další. Nový model nesl řadu modernizačních prvků, které se udržely ve výrobě velmi dlouho. Především to byly změny zevnějšku, které přispěly k líbivějšímu a ucelenějšímu vzhledu. Nový typ nabízel i větší účelnost. Zadní partii motocyklu tvořil oproti „pařezu“ rozšířený kryt, který sloužil jako blatník, díky své hloubce dobře zabraňoval odstřikování nečistot a ve své horní části přecházel v plochu, kde byl umístěný praktický nosič. Konstruktéři přepracovali i přední blatník, který rovněž dobře bránil zašpinění nečistotami. Novinkou u něj bylo uchycení k nosníkům teleskopů, takže se již nepohyboval společně s kolem (blatník zároveň plnil funkci výztuhy). Oproti předešlému typu byl motocykl vybaven tachometrem a 6V bzučákem. Rychloměr byl poháněn soukolím, umístěným na náboji rozety.

Plexištít jako doplněk Jawy 555

Plexištít jako doplněk Jawy 555

Typ 555 se vyráběl v několika barevných kombinacích, nejčastěji však v klasické červené („višeň tmavá“). Od začátku výroby byla k dostání dvě provedení, a to „Standard“ či „De-luxe“. Levnější provedení mělo ráfky lakované stříbřenkou, luxusnější provedení mělo chromované ráfky s matným středem a lesklými kraji, přechody byly odděleny zlatými linkami. Na žádost Motokovu (podnik zahraničního obchodu) se v posledním čtvrtletí roku 1959 začalo pro vývoz dodávat i provedení s prodlouženým sedadlem, které si vyžádali odběratelé severských krajin a krajin Blízkého východu. Motocykl byl nadále schválen pouze jako jednomístný. Ve stejné době se do prodejen dostalo i provedení s ochranným štítem před nohami jezdce, tzv. „revmaplechem“, přecházejícím v podlážky. Od té chvíle byly tyto plechové kryty dostupné i jako doplněk vhodný k dodatečné montáži pro typy 550 a 555 (dobový návod na montáž, detail nákresu). Dalším dostupným doplňkem byl plexištít přimontovatelný k řídítkám.

Navzdory všem potížím si malé motocykly z Považské Bystrice získaly oblibu i na zahraničních trzích, a tak pro propagační účely sportovních fanoušků vyrobily v Považských strojírnách malou sérii závodních Pionýrů. Už v roce 1958 zkušební jezdci vývojového týmu dosahovali rychlosti 77 km/h, té se podařilo dosáhnout díky změněnému rozvodu, spádovému karburátoru se 17 mm difuzorem a výkonu motoru 4 k (2,9 kW) při 8000 ot/min.

Přestože byl nový motocykl Jawa 555 konstrukčním dílem Považských strojíren a prototyp z Jawy posloužil pouze jako vzor, byla nadále jeho výroba chápána jako licenční a Považské strojírny za to platili Jawě daň. Tento fakt potvrzuje i to, že nový model byl otypovaný dle starého číslování (555), i když se v Považských strojírnách zavádělo nové typové značení.

Podrobnější technický popis Jawy 555

Podvozek

Díly rámu a karoserie motocyklu Jawa 555

Rám, karoserie

Nový Pionýr 555 měl obě kola vzájemně zaměnitelná, vybavená novými náboji a bubnovými brzdami o průměru 125 mm, šířka brzdového obložení byla 20 mm. Zadní kolo mělo poprvé oddělenou rozetu, díky tomu se při demontáži kola nemusel rozepínat řetěz. Rozeta byla se zadním kolem propojena třemi kolíky, zabírajícími do pryžových bloků, vložených v náboji kola. Zadní brzda byla, namísto ocelovým táhlem, ovládaná lanovodem. Zajímavé bylo umístění pák klíčů brzd, ty byly umístěny uvnitř nábojů kol. V hlavě světlometu zabudovaný tachometr tuzemské výroby PAL byl poháněný lanovodem od šnekového soukolí v náboji rozety.Rám motocyklu byl otevřený, aby byl vhodný i pro jízdu žen v sukni a usnadňoval jim nasedání. Ve srovnání s předešlým typem se rám lišil pouze v zadní části. Podsedlová část rámu byla prodloužena tak, aby nebyl příliš namáháný zadní plechový blatník a zároveň sloužila jako výztuha pro použitý nosič. Namísto jedné byla zadní kyvná vidlice odpružena dvěma vinutými pružinami vedle sebe. Kyvná vidlice byla vyrobena ze svařovaného dutého profilu, s ocelovým čepem uložena v bronzových pouzdrech. Zdvih zadní vidlice byl 50 mm.

Přední kolo bylo odpruženo jednoduchou netlumenou teleskopickou vidlicí se zdvihem 90 mm. Vidlice typu 555 se až na úchyty blatníku a předního kola nelišily od typu Jawa 550. Kluzák každého z teleskopů se pohyboval v nosné trubce vidlice ve dvou durocelových (kompozit podobný pertinaxu) pouzdrech a byl odpružen tlačnou pružinou. Ve spodní části byly kluzáky zakryty pryžovými manžetami.

Sklopný stojánek svařený z ocelových trubek byl upevněn na motorové skříni. V horní poloze ho zajišťovala listová pružina uchycena zátkou na konci výfuku.

Řídítka byla stejná jako na prototypech 555, která se objevila už na posledních sériích modelu Jawa 550. Autorem hliníkového kloubu („představce“) byl Alfréd Jandušík.

Rám, karoserie

Přední část rámu byla zakryta stejně jako u předešlého typu. V horní části hlavní rámové trubky palivovou nádrží, pod ní pak otevíratelným krytem, který zakrýval karburátor a zapalovací cívku. Hlava předního světlometu měla nově zabudovaný kulatý tachometr československé výroby PAL.

Zadní kryt (blatník) byl svařen ze dvou výlisků ocelového hlubokotažného plechu. Prostor krytu pod sedlem byl oddělen od prostoru, ve kterém se pohybovala výkyvná část rámu se zadním kolem, plechovou překážkou a gumovou zástěrkou. Vzniklá schránka byla přístupná odklopením sedadla dopředu a sloužila k uschování povinné výbavy. Sedadlo bylo tvořeno měkkou vložkou na profilovaném plechu. Proti samovolnému odklopení bylo sedlo zajištěno osazeným kolíkem přivařeným na rámu. Po zaklopení sedla byl kolík sevřen drátěným pérkem. Za sedadlem byl přišroubován svařovaný nosič (katalogové označení: 555 – 76 – 010) zavazadel, který měl vpředu madlo. To sloužilo k uchycení přepravovaného zavazadla nebo k nadzvednutí motocyklu. Od roku 1960 se montoval plechový nosič (kat. číslo: 555 – 76 – 100), který měl tři příčky namísto čtyř, měl lichoběžníkový tvar a neměl madlo (vzadu byl výřez, za který bylo možné motocykl rukou chytit). Detail obou nosičů. Řídítka měla plechový kloub namísto hliníkového.

Přední blatník dostal nový tvar, byl hlubší a lépe chránil jezdce při špatném počasí. Nově byl uchycen dvěma páry šroubů k záchytům přivařeným na nosných trubkách vidlice – nebyl pohyblivý a zároveň sloužil jako výztuha vidlice.

Palivová nádrž byla svařena z výlisků z hlubokotažného plechu. Její objem byl 3,5 l (0,5 l rezerva). Palivo vystačilo při průměrné rychlosti vozidla 30 km/h asi na 233 km jízdy, z toho asi 33 km na záložní palivo („rezervu“).

Motor

Původní pražský prototyp měl výkon stejný jako předešlý typ Jawa 550. Zvýšení výkonu bylo až výsledkem práce vývojového týmu Považských strojíren (Gustáv Ulický). Na motoru byl použit, karburátor Jikov 2914 Hz s přeplavovacím kolíkem, průměrem difuzoru 14 mm a hlavní tryskou 65. Motor byl až na pár detailů shodný s předešlým typem 550, pouze klikový mechanismus měl jiné spodní ojniční ložisko a pozměněné uložení. Změnou časování válce (tvaru kanálků), zvýšením komprese z 6,1:1 na 6,6:1 a zvětšením difuzoru karburátoru o 2 mm, byl výkon zvýšen z 1,6 k (1,18 kW) na 2,2 k (1,6 kW). Motocykl tak dosahoval rychlosti až 60 km/h (u typu 550 pouze 45 km/h) a jeho spotřeba činila 2 l paliva na 100 km. Spojka byla jednolamelová, přičemž lamela tvořila zároveň druhé ozubené kolo primárního převodu.

Elektroinstalace

Elektroinstalace modelu 555 byla oproti předešlému typu upravena a jednotlivé dráty byly barevné (dříve všechny černé). Motocykl dostal vylepšený alternátor (tzv. „magneto“), vyvinutý v Považských strojírnách Ing. Logauerem a Ing. Ernestem Vaculkou. Rotor byl rekonstruovaný pro použití nemagnetického materiálu AlNi, stator byl upravený tak, aby se zvýšila indukčnost vinutí a aby chránil rotor před samovolným demagnetováním. Pálení vlákna zadní žárovky bylo zabráněno použitím tlumivky, umístěné v krytu světlometu. Tlumivka oddělovala proudy pro přední a zadní žárovku. Nově pionýr dostal 6V bzučák s chromovanou mřížkou, umístěný pod předním světlometem.

Povrchové úpravy, lakování

Chromované díly: rámeček světla, tachometru, krytka přepínače světel, řídítka, páka zadní brzdy, šroub řídítek, šrouby kloubu řídítek, zátka výfuku. Výfuk byl vždy v chromu, ale před chromováním nebyl leštěný, tak byl povrch matný (připomínající stříbřenku nebo nikl), stejně tak tomu bylo u startovací páky.

Zinkovaný byl výplet kol, řadící páka + táhlo, všechny šrouby, podložky a matičky, volné misky zadních pružin, osy kol, pružina stojanu (na výfuku), příložky stojanu, šrouby pák řídítek, čistič nasávaného vzduchu karburátoru, příchytka tachometru. Zadní pružiny, držák indukční cívky a víčka pouzder zadní vidlice byly pouze černěny.

Šroubovací zátky přední vidlice, klíče a vnitřní páky brzd byly bez povrchové úpravy.

Napínáky řetězu byly lakované v barvě rámu. Válec motoru byl vždy lakován žáruvzdornou stříbrnou barvou. U standardního provedení byly ráfky lakované syntetickou stříbrnou barvou, teprve poté byly vypleteny. Provedení De-luxe mělo ráfky chromované, s matným středem a dvěma zlatými linkami kolem něj. Rozeta byla vcelku lakovaná stříbrnou syntetickou barvou. Všechna barevná provedení měla na blatnících a krytu řetězu zlaté linky. Na krytu řetězu byla obtáhnutá i spodní hrana (málo kdy je ještě patrná, obvykle se to smylo). Nádrž měla zlatou barvou vybarvené prolisované logo a spodní dvířka před karburátorem měla linky u prolisovaných výřezů. Plech sedla byl vždy v šedé barvě, klakson byl černý (kromě mřížky).

Díly lakované pouze základní barvou: horní díl nosníku vidlice (tzn. horní „brýle“), plech tvořící schránku pro nářadí, zadní krátký blatník. Kromě toho všechny plechy z vnitřní strany.

Barevná provedení a kombinace

Ohledně barevných kombinací – zde nemám úplně jasno a přesná čísla barev bohužel neznám. Pokusím se to ale časem trochu ucelit.

  • Višeň tmavá (ČSN 8850), tzv. „jawácká“ červená. Nejběžnější provedení.
  • Pastelová modrá.
  • Tyrkysová zelená.
  • Černá.
  • Šedá.

Dvoubarevná provedení (v kombinaci s šedobílou):

  • Pastelová modrá.
  • Pařížská modrá.
  • Tyrkysová zelená.
  • Višňová červená (ČSN 8850).

Charakteristické znaky a průběžné změny

1958: Hliníkový kloub („představec“) řídítek, hliníkové víčko nádrže, mosazný palivový kohoutek, stupačkový „kříž“ vyrobený z jäcklu, plech pod nádrží bez díry pro bowden tachometru, náboje kol s oldišným žebrováním, štíty brzd bez zalitého ocelového pouzdra (byly zvlášť), rozeta s nýtovaným nábojem (místo bodovaného), náhon tachometru s mosazným uložením pastorku,

1959: Plechový kloub („představec“) řídítek, plastové víčko nádrže, zinkový palivový kohoutek Jikov, stupačkový kříž tvořený trubkou, plech pod nádrží s dírou pro bowden tachometru, nové náboje kol a brzdové štíty se zalitými ocelovými vložkami, upravený tvar zadního blatníku ve spodní části, nově se dvěma dírami na obou stranách pro případ montáže podlážek „revmaplechu“, nový tachometr, lamela spojky s bronzovým nábojem místo kuliček v nýtovaném plechovém pouzdru. Změna lakování – rám byl úsporně lakován vrchní barvou jen na viditelných místech.

1960: nový nosič z vylisovaného plechu,

1961: Použití vylepšeného zasouvání automatu řazení, které zamezovalo „vypadávání“ převodových stupňů.