Search Results for: -bit.ly/Gemini-serodnya/feed/rss2/biografie-zdeno-metzker.html
Návod na složení motoru
Tento návod navazuje na návod Půlení motoru. I v případě, že máte motor již rozpůlený a zajímá vás pouze návod na jeho složení, tak vám doporučuji si předešlý článek přečíst.
Předtím než začnete skládat motor, si všechny součástky a šrouby pečlivě umyjte a nachystejte tak, abyste je měli pěkně po ruce.
Skládání převodovky:
- Klikovku dejte zmrazit do mrazničky (cca na půl hodiny). Pravou polovinu motoru s nalisovanými ložisky (viz Výměna ložisek) ohřejte na elektrickém vařiči (plynový ne) na vysokou teplotu – poznáte tak, že plivnutá slina odskočí. Díky tepelné roztažnosti kovů se zchlazená klikovka smrští a ložisko v karteru trochu zvětší. Dohromady se tak vytvoří nepatrná tolerance pár setin milimetru, pro montáž to ale stačí.
- Do zahřátého karteru rychle vsuňte klikovku (správným směrem – tj. čep s vnitřním závitem dolů). Klikovku klidně přitlačte silou, je otázka pár vteřin, kdy se teploty vyrovnají a klikovka tam bude napevno. Jestliže se vám ji tam nepodaří narazit až na doraz, musíte ji znovu vylisovat a postup opakovat.
- Mezi tím, než vám blok motoru vychladne, si na stůl nachystejte nějaké dřevěné hranoly, kterými si blok vypodložíte.
- Do pravé poloviny motoru vsuňte (naklepněte) první převodové kolečko (23 zubů), vedle něj vsuňte do bronzového pouzdra předlohový hřídel.
- Na 23zubé kolečko nasaďte 20zubé kolečko (kolíky dolů) a nasaďte hlavní hřídel.
- Na předlohový hřídel nasaďte 18zubé kolečko (kolíky vzhůru).
- Dvojité startovací kolečko nasaďte na vrch předlohového hřídele.
- Zasuňte vidličku řazení do drážek převodových koleček a prostrčte jí tyčku (špičkou nahoru).
- Nasaďte řadící mechanismus (automat) a kolík, co je na vidličce, nasaďte do díry v kulise řazení. Řadící mechanismus zajistěte v bloku motoru šroubem M6.
- Nasaďte startovací hřídel s pružinou. Konec pružiny zasuňte do dírky vedle převodových koleček. Z venku na hřídel přimontujte startovací páku.
- Utěsnění silikonem: Důkladně očištěnou dosedací těsnící plochu ještě jednou utřete hadrem namočeným v technickém benzinu (odmaštění). Naneste malé množství (bohatě stačí) silikonu po celém obvodě karteru a rozetřete prstem (nic se vám nestane). Doporučuji červený silikon ve větší tubě (do pistole) třeba od značky Siga (Siga pro motor), se tmelem Paulin mnoho lidí nemá příliš dobré zkušenosti
Papírové těsnění: Dosedací plochu po celém obvodě potřete vazelínou a přilepte papírové těsnění. To potom i z druhé strany pomažte vazelínou.
- Vezměte levý karter a přiložte ho na pravý. Pomocí tenkého šroubováku nasměrujte hřídele převodovky do děr (ložisek). Dřeveným kladivem (případně dřevený špalík + kladivo) polovinu rovnoměrně naklepejte tak, aby mezi bloky zůstala mezera cca 1,5 cm. V tu chvíli otočte startovací páku o jednu celou otáčku dopředu (ve směru startování) tak, aby byla ve své přirozené poloze. Dobré je mít s sebou nějakého pomocníka, který vám ji přidrží. Blok doklepněte na doraz a našroubujte všechny šrouby.
- Vezměte 2 trubičky a naklepejte je na svá místa – do předního horního oka a do spodního zadního oka uchycení motoru. Všechny šrouby začněte do kříže dotahovat – tj. střídavě, vždy dva proti sobě. Nakonec všechny šrouby ještě jednou dotáhněte, co to půjde.
Skládání primárního převodu (spojky):
- Kužel čepu klikového hřídele lehce potřete olejem a nasaďte na něj primární ozubené kolečko. Následuje pérová podložka a matice M12×1,5. Matici musíte pořádně dotáhnout, je víc způsobů, jak toho docílit. Buď vsunete mezi kolečko a blok motoru vhodný kus dřeva tak, aby se vám kolečko při dotahování neprotočilo, nebo prostrčíte okem ojnice klikovky nějakou tyčku (píst musí být sundaný) a mezi ni a motor rovněž strčíte nějaké dřeva. Můžete taky kolečko opatrně chytnout za zuby francouzským klíčem nebo nějakými kleštěmi. V každém případě ale matici musíte pořádně dotáhnout!
- Na hlavní hřídel převodovky nasaďte unášeč spojky. Na vyčnívající hřídel nasaďte zajišťovací podložku a našroubujte matici (nejčastěji nástrčkovým – trubkovým klíčem 14). Nesnažte se ji dotáhnout „na krev“, proti povolení slouží podložka. Podložku alespoň z jedné strany šroubovákem přihněte. V žádném případě nepoužívejte pérovky nebo jiné podložky!
- Kovovou mezilamelu doporučuji kupovat vždy při výměně spojky novou. Hodně se opotřebovávají vnitřní zuby. Jestliže novou nemáte nebo stará není příliš poškozená, tak doporučuji zuby alespoň zabrousit tak, aby se lamela volně pohybovala v drážkách unášeče spojky.
- Mezi dvě korkové lamely vložte kovovou lamelu a navlečte řetěz. Řetěz přetáhněte přes primární řetězové kolečko a pak teprve nasaďte na unášeč spojky.
- Na spojku přiložte vnější tlačnou lamelu (víko s dírami). Do děr naskládejte misky a pružiny. Postupně na každou pružinu dejte tenké podložky a zajišťující segrovky. Pružiny je potřeba před nasazením segrovek stlačit. Chce to trochu trpělivosti a dobrý i nějaký pomocník. Ke stlačení můžete použít buď velký šroubovák s vypilovaným středem, speciálně upravené kleště nebo třeba jen stranový klíč č. 9.
- Očistěte dosedací (těsnící) plochy bloku motoru a levého krytu. Hranu motoru potřete vazelínou a přilepte na ni papírové těsnění. Víko rovněž potřete vazelínou a přiklopte. Místo papírového těsnění a vazelíny můžete použít i silikon. Nakonec zašroubujte všechny šrouby a do kříže je dotáhněte.
Nasazení pístu, kroužků, válce a hlavy:
- Zkontrolujte, zda nemá bronzové pouzdro v oku ojnice vůli a zda nejde vytáhnout. V tom případě je nutné dát klikový hřídel na repasi (opravu) do servisu, kde se tím zabývají. Nebo si to můžete opravit podle tohoto návodu: Výměna bronzového pouzdra (futra) v ojničním oku.
- U pístu zkontrolujte, zda nejsou vylomené zámky pístních kroužků. Jsou to takové mosazné (žlutý kov) kostičky v drážkách na pístu. Jestliže tam některý tento zámek chybí, píst vyměňte. Naprasklé, nebo jinak poškozené písty rovněž nepoužívejte. Mírné škrábance ale nemusí do jisté míry vadit.
- Nejprve očistěte vrchní část pístu od úsad a najděte na ní šipku. Tato šipka má směřovat k výfukovému kanálu – tj. směrem dolů (na to nezapomeňte!). Jestliže šipku nenajdete, tak píst natočte tak, aby zámek v první drážce směřoval vzhůru. Píst směřující šipkou dolů nasaďte a ojnici a dírou prostrčte pístní čep (půjde to velice těžce). Doporučuji píst nejprve nahřát na vařiči a zmrazený čep do něj z na okraj vsunout tak, aby se dal píst na ojnici nasadit. Po vychladnutí píst normálně nasaďte na ojnici a silou čep vtlačte až na doraz. K tomu používám stolařskou svěrku (fotky: 1, 2). Čep musíte vlisovat do takové polohy, aby šla dát z každé strany zajišťovací sponka, proto před použitím svěrky do čepu vkládám šroub M8 s kulatou hlavou a čep vlisovávám postupně.Další možnost je použít obráceným způsobem Vytlačovák pístního čepu.
- Malými kleštěmi vezměte zajišťovací sponky a dejte je do drážek po obou stranách čepu.
- Nasazení kroužků provedeme pomocí tří tenkých plíšků (rozstříhejte třeba plechovku od piva). Plíšky při nasazování kroužku dejte tak, aby jeden byl uprostřed kroužku a dva na jeho koncích (viz nákres). Kroužek přes plíšky přesuňte až na jeho místo a plíšky opatrně vyndejte. Takto to proveďte postupně od spodního kroužku až po vrchní. Zkontrolujte, zda se kroužky v drážkách pohybují volně a natočte je mezerou proti zámkům v drážkách.
- Pod válec se dává papírové těsnění, které běžně koupíte. Můžete si ho ale i vyrobit (viz fotky). Těsnění potřete jemnou vazelínou, přilepte ho na blok motoru a potřete jej i z druhé strany. V žádném případě nepoužívejte silikon!
- Před nasazením válce a hlavy doporučuji těsnící plochu hlavy zbrousit, viz Návod na opravu (zbroušení) netěsnící hlavy válce.
- Válec nasuňte na 4 svorníky (štefty). Na pístu znovu natočte kroužky mezerou přesně na zámky a prsty kroužky vždy zmáčkněte tak, aby se dal píst zasunout do válce (nic nedělejte silou!). Poté válec dotlačte až na doraz.
- Očištěnou hlavu nasaďte na válec. Napatří pod ní žádné těsnění, ale dá se běžně koupit hliníkový kroužek (není potřeba, jestliže jste hlavu zbrousili). Na každý šroub nasaďte podložku a matičku M6. Matičky dotáhněte do kříže – ne ale příliš velkou silou! Matičky dotáhněte později ještě jednou po prvním zahřátí motoru na pracovní teplotu a následném vychladnutí. NIKDY nedotahujte matičky na zahřátém motoru.
Nasazení karburátoru:
- Těsnění mezi kolínkem a válcem raději vyměňte za nové. Možná ho bude potřeba nožem ze stran trochu ořezat, aby tam dobře sedělo. V každém případě musí perfektně dosedat! Můžete rovněž ořezat i vnitřní hrany tak, aby lícovalo se sacím kanálkem. Těsnění z obou stran potřete vazelínou a společně s kolínkem ho nasaďte. Pod matičky M5 dejte pérovky a s citem je pevně dotáhněte.
- Mezi karburátor a kolínko patří tenké papírové těsnění, nezapomeňte na něj.
Výměna ložisek motoru
Autor: Ladislav Ševčík („Pajka“)
aktualizováno: 9.11.2016
Důvodů k výměně, kromě opotřebení, může být několik. Popíšu, jak postupovat a na co si dávat pozor.
Na konci článku je přehledná tabulka ložisek pro jednotlivé typy motorů.
Vyndání starých ložisek
- Z rozebraného motoru vyjměte klikovou hřídel a převodovku.
- Očištěné bloky motoru (kartery) nahřejte na elektrickém vařiči (nebo v troubě) tak, že plivnutá slina od nich odskočí.
- Z vnější strany ložiska přes kulatinu vyklepněte, popřípadě karterem klepněte o kus dřeva a ložiska vypadnou sama. Jestli ložiska nepůjdou ven snadno, málo jste bloky ohřáli. K nahřívání zásadně nepoužívejte plamen!
Jaká ložiska použít?
U ložisek motoru jsou kromě rozměrových čísel (kódů) důležitá i další značení.
Tak především ložiska uložení klikové hřídele by měla být vždy se zvětšenou vnitřní radiální vůlí, tedy s přídavným označením C3 (popřípadě C36). Ložiska se zvětšenou vnitřní radiální vůlí totiž líp snáší horší mazání a vyšší teploty. V některých katalozích jsou „C3“ všechna ložiska v motoru, je to ale naprosto zbytečné! Značení C6 (popřípadě C36) znamená sníženou hlučnost (samozřejmě to nepoznáte).
Ložiska se dají koupit i zapouzdřená plechovými krytkami s označením Z (2Z u oboustranného krytí), nebo krytá gumovými těsněními s označením RS (2RS). Tahle ložiska do motoru nepatří, ale snadným vyloupnutím těsnění z nich uděláte ložiska běžná. Je bezpodmínečně nutné, aby ložiska neměla kryty ani na jedné straně, aby se mazivo dostávalo i k těsnícím hřídelovým kroužkům („guferům“).
Nalisování nových ložisek
- Bloky motoru očistěte a uložení ložisek (díry) odmastěte.
- Nachystaná ložiska dejte do mrazáku alespoň na 10-15 minut.
- Bloky motoru (kartery) nahřejte na elektrickém vařiči nebo v troubě na takovou teplotu, že plivnutá slina okamžitě odskočí.
- Připravte si něco, čím ložiska naklepnete do svého uložení. Nejlepší je kulatina průměru vnějšího kroužku ložiska z měkkého materiálu (hliník, dřevo). Při dostatečném nahřátí ale bude stačit třeba dřevěná palička (kladivo).
- Zmražená ložiska by měla do svého uložení volně spadnout. Jestliže se ložisko někde zasekne, ale bude rovnoměrně „trčet“, doklepněte ho dřevěnou paličkou na doraz (bouchejte jedině na vnější kroužek ložiska!).
- Jestliže se ložisko zpříčí hned na začátku, vyklepněte ho z druhé strany ven, dejte ho znovu zmrazit a bloky znova ohřát na vyšší teplotu. Poté opakujte. Nesnaže se zpříčené ložisko doklepat na doraz, hrozí nevratné poškození bloku!
- Nechte bloky vychladnout.
Co když ložiska v blocích nedrží?
Neodbornou opravou nebo únavou materiálu se může stát, že ložiska ve svém uložení ndrží a jde je vytáhnout rukou. V motoru pionýra nepůsobí příliš velké síly a ložiska obvykle stačí do svého uložení nalepit speciálním lepidlem (běžně k dostání v auto-moto prodejnách, popřípadě prodejnách s ložisky). Postup lepení bude popsaný na obalu lepidla. V žádném případě neměňte jednu polovinu (karter) motoru vyměnit za jinou! Kartery jsou při výrobě opracovávány společně!!
Čísla ložisek v jednotlivých typech motorů:
Umístění ložiska → Typ motoru ↓ |
Uložení klikové hřídele | Pod primárním převodem | Výstup převodovky | Pravé víko motoru |
---|---|---|---|---|
Jawa 50 typ 550 | 6202 C3 (2x) | 6202 | 6004 | |
Jawa 50 typ 555 | 6202 C3 (2x) | 6202 | 6004 | |
Jawa 50 typ 05 | 6302 C3 (2x) | 6202 | 6004 | |
Jawa 50 typ 20 (21, 23) | 6303 C3 (2x) | 6202 | 6004 | 6202 |
Jawa 50 typ 551 Jawetta | 6202 C3 (3x) | 6003 | 6201 | |
Stadion typ S11, S22, S23 | 6202 C3 (3x) | 6003 | 6201 |
Oprava (zabroušení) netěsnící hlavy válce
Autor: Ladislav Ševčík („Pajka“)
aktualizováno: 9.11.2016
Těsnění se pod hlavu u pionýrů standardně nedávalo (pouze u prvních typů 550 a 555). Při správném dotažení hlavy a nezdeformované dosedací ploše, těsnění není ani vůbec potřeba. Použití těsnění proto vidím jen jako krajní řešení.
Jednoduchá konstrukce bez těsnění pod hlavou je na jednu stranu výhodná, na druhou stranu je ale velkým nedostatkem. Při nesprávném dotažení se totiž nezdeformuje těsnění, ale (po delším provozu) rovnou dosedací plocha hlavy, která ztratí svoji těsnost. Není tedy divu, že po letech provozu a lajdácké údržbě (opravách) hlava na většině pionýrů netěsní. Takový motor je obvykle snadné identifikovat prvním pohledem na válec s hlavou, které jsou zakydány mastnotou.
Postup opravy (zabroušení) hlavy:
- K opravě potřebujete brusnou pastu na ventily o střední, nebo lépe, jemné hrubosti, kterou koupíte v auto-moto prodejně.
- Válec upněte do svěráku. Doporučuji přes nějaké hliníkové plechy, dřevo nebo hadru. Hlavně ale svěrák moc neutahujte, ať si válec nezničíte. Stačí dotáhnout jen tak, aby se válec nehýbal.
- Na dosedací plochu hlavy dejte trochu pasty a kapku oleje, přiložte ji na válec a točte s ní sem a tam přibližně v poloze, v jaké má správně být (netočte s ní dokola). Po pár minutách hlavu sundejte a těsnící plochu umyjte benzínem. Jestliže bude dosedací plocha po celém obvodu stejná, tedy celá přebroušená bez flekatých či lesklých míst, je práce hotova. Flekatá místa znamenají propadliny, které při broušení nedošly do kontaktu s druhou plochou. Znovu naneste trochu pasty a postup opakujte do té doby, dokud nebude celá plocha stejná.
V žádném případě nepřemýšlejte nad upnutím do nějaké vrtačky nebo tak. Je potřeba to dělat ručně. Při zabrušování (lapování) by měl být každý pohyb trochu jiný. Na konec vše pečlivě umyjte od abraziva (pasty) a můžete skládat.
Návod na čištění karburátoru (Jikov)
Autor: Ladislav Ševčík („Pajka“)
aktualizováno: 27.7.2017
Karburátor vyčistíte jednoduše, prakticky ho stačí jen rozdělat, propláchnout benzínem (ředidlem nebo jiným rozpouštědlem), vyfouknout nečistoty z kanálků a složit. Důležité je také odstranit příčinu zanesení, to může být buď špína (koroze) v nádrži a palivovém kohoutku, nebo třeba chybějící vzduchový filtr.
Pro vyčištění je nejlepší mít k dispozici kompresor s ofukovací pistolí. V případě velkého zanesení můžete kanálky zlehka „prošťourat“ drátkem, ale to opravdu jen v případě nutnosti. Trysky v žádném případě drátem nepropichujte!! Čištění octem (vaření karburátoru v octu) rozhodně nedoporučuji. Kyselina octová slitiny zinku (ze které je karburátor) žere!
Dále pár bodů, co je potřeba vyčistit. Podotýkám, že šroubek na volnoběh nemusíte vyšroubovat vůbec, ten na nic (kromě volnoběhu) vliv nemá.
- Odšroubujte karburátor.
- Odšroubujte víčko plovákové komory a vyndejte plovák. Často bývá zanesený ventil ve víčku. Nejprve vytáhněte kolík a plíšek uzavírání ventilu, pak klíčem 8 mm vyšroubujte ventilek z víčka ven. Důkladně víčko i ventil umyjte a profoukněte. Jestliže máte starší typ karburátoru, kde není ventil ale pouze dírka, kterou uzavírá jehla spojená napevno s plovákem, je čištění jednodušší. Hladina v plovákové komoře je u tohoto typu karburátoru pevně stanovena.
- Na dně plovákové komory bývají usazeniny, které se při provozu dostávají do kanálků a trysek, odstraňte je. U staršího karburátoru s jehlou v plováku je důležité, aby bylo dno naprosto čisté, může se totiž stát, že se spodní část jehly plováku ve vodící dírce přilepí.
- Vyšroubujte trysky a podívejte se proti světlu přes dírky, jestli v nich není nějaké smítko. Trysky obvykle stačí jen profouknout, jestliže to nestačí, tak použijte nějaký tenký vlasec nebo tvrdý chlup třeba ze smetáku, nikdy ale drát! Nic velkého tam nestrkejte a nepoužívejte sílu!
- Dále pak vyčistěte zbytek karburátoru. Odlijte si třeba trochu benzínu (ředidla, atd.) co vám při čistění pomůže. Karburátor do toho ponořte, popřípadě jím to prolévejte a vyškrábejte všechnu špínu. Po osušení vyfoukejte stlačeným vzduchem (kompresorem).
Chemické čištění (moření) nádrže
Autor: Ladislav Ševčík („Pajka“)
Podklady: https://jawarmaniak.wz.cz/technika/jak_na_to/nadrz.html
aktualizováno: 8.11.2016
Obvyklou radou, jak vyčistit vnitřek zrezivělé nádrže, je nasypat dovnitř kamínky (nebo jiný materiál), nádrží třepat tak dlouho, dokud se všechna rez neotluče a následně ji vypláchnout. Jestli se chcete zbytečně nadřít a postup pravidelně opakovat, tak budiž. Mnohem snadnější a efektivnější je totiž vymoření nádrže kyselinou. Popíšu vám tedy přesně co a jak + doplním pár vlastních postřehů.
Nádrž je z ocelového plechu a rezaví. V chladném počasí (hlavně v zimě) se na přechlazených stěnách nádrže ze vzdušné vlhkosti sráží nepatrné vodní kapky, které způsobují korozi. Kromě toho dnešní „ekologická“ paliva obsahují příměsi na bázi lihu, které jednak na sebe vodu váží, také se ale postupnou degradací z nich voda i vytváří. Obecně se doporučovalo před odstávkou motocyklu nádrž zcela naplnit palivem, vzhledem ke zmíněným vlastnostem dnešního benzínu ani toto není ideální řešení. Koroze se tak či tak objeví a je potřeba ji řešit.
Postup moření nádrže:
- Nejprve nádrž důkladně vymyjte buď čistým benzínem, nebo ředidlem (odmastíte ji). Případně ji několikrát vypláchněte teplou „jarovou“ vodou. Při vyplachování vhoďte dovnitř pár kovových matek či šroubů a protřepte ji, uvolníte tím skryté usazeniny nečistot.
- Kyselina sice lak nesežere, ale může ho poškodit (vzniknou na něm mapy, které jdou jen špatně rozleštit). Proto je vhodné ji před kyselinou ochránit. Do něčeho ji zabalte nebo ji něčím oblepte.
- Čím mořit. Nejlepší je použít kyselinou fosforečnou (H3PO4), při moření totiž vznikají na mořeném povrchu nerozpustné sloučeniny, které působí jako antikorozní ochrana. H3PO4 je už ale poměrně agresivní a celkem drahá, takže příznivější je použít kyselinu citronovou, která se prodává jako běžný čisticí prostředek (proti vodnímu kameni, k čištění vinných sudů) nebo jako přísada do zavařenin. Prodává se v podobě prášku a ředí se vodou.
- Z nádrže vyšroubujte kohoutek a nahraďte ho nějakou zátkou. Obě kyseliny totiž rozežírají zinek a jeho slitiny (třeba právě ten kohoutek). Já zátku obvykle vyrábím z vnitřního ocelového šroubení kohoutku, kterým prostrčím šroub M6, utěsněný o-kroužkem nebo silikonovým tmelem. Viz fotografie.
- Koncentrace kyseliny ve výsledném vodném roztoku by měla být 5–10%. Užitečný program usnadňující výpočet koncentrace je zde: https://www.labo.cz/mft/koncentrace.php. Pro lepší orientaci v programu vkládám screenshoty s vyplněnými daty výpočtu.
- Velký vliv na kvalitu a rychlost moření má teplota roztoku. Čím teplejší roztok bude, tím bude moření (čištění) rychlejší. V připravené nádobě nejprve kyselinu přimíchejte do menšího množství vody a potom teprve dolijte vodu do potřebného objemu. Voda by měla být co nejteplejší, já ji běžně ohřívám v rychlovarné konvici. Příliš horká voda vám ale může poškodit lak, takže k tomu přihlédněte a namíchejte si ji „tak akorát“.
- Horký, dobře rozmíchaný roztok nalijte do nádrže. Nádrž doporučuji zabalit do několika hadrů (dek), nebo dobře obalenou strčit pod peřiny. Případně ji položte na radiátor topení. Čím déle roztok vydrží teplý, tím líp reakce proběhne. Vhodné je nádrž v průběhu moření párkrát protřepat. Jestliže nebude úplně plná, změňte několikrát polohu tak, aby všechny vnitřní plochy byly postupně pod hladinou. Moření může trvat chvíli, ale doporučuji roztok nechat působit přes noc (dokud bude teplý).
- Roztok vypusťte do připravené nádoby. Podle toho jak bude nádrž čistá, můžete roztok znovu ohřát a postup opakovat. Většinou to ale není potřeba (kyselina rozpouští všechny oxidy kovu). Použitý roztok nevylívejte, ale schovejte si ho. Sice se zabarví, ale použitelný je víckrát.
- Několikrát nádrž důkladně vypláchněte teplou „jarovou“ vodou. Doporučuji při vyplachování dovnitř nasypat hrst kamínků a dobře protřepávat – oklepete tím možné usazeniny barvy nebo nečistot, které tam ještě zůstaly. Poté nádrž dobře propláchněte sodovou vodou (uhličitan vápenatý, který se používá na změkčování vody při praní, rozpuštěný ve vodě). Nádrž důkladně vysušte a co nejdřív do ní nalijte benzín. Při sušení ji postavte do polohy v jaké je na motocyklu, ať případné zbylé kapky vody vytvoří rez u výpustného kohoutku, kde bude pod hladinou benzínu (a nebude se dál šířit).
Na závěr dodám, že tímto způsobem můžete odrezit jakékoliv železné předměty, nářadí, vrtáky atp. Roztok nemusí být horký, v létě předměty stačí nechat třeba jen v nádobě na slunci (moření nemusí trvat dlouho). Vždy je vhodné předměty dobře umýt a opláchnout v sodové vodě. V žádném případě železné předměty nenechávejte v roztoku déle než je nezbytně nutné (více dnů). Například litinové předměty může kyselina povrchově hodně poškodit.
Podobně můžete čistit i zoxidované předměty z hliníkových slitin (siluminů), je potřeba ale použít silnější roztok (cca 20–25%), žádné zázraky ale nečekejte. Vždy se ale ujistěte, že čištěné předměty jsou opravdu hliníkové a ne ze zinku! Zinek s kyselinami velmi bouřlivě reaguje a mnoho by vám z něj nezůstalo. Spojovací materiál (šroubky, matice, atd.) kyselinou čistit můžete, přijdete ale o jejich povrchovou úpravu povrchovou úpravu.
- Vyrezivělá nádrž
- Vyrezivělá nádrž
- Nádrž po vymoření
- Nádrž po vymoření
Diskuze k „jawarmaniakovu“ návodu:
Návod je inspirovaný původním návodem od „jawarmaniaka“: https://jawarmaniak.wz.cz/technika/jak_na_to/nadrz.html. Níže je diskuze k původnímu návodu, odpovídá Jawarmaniak.
Návod na seřízení karburátoru Jikov 2917 PSb
Autor: Wiku, Ladislav Ševčík („Pajka“)
aktualizováno: 18.8.2016
Jedině se správně seřízeným karburátorem motor správně funguje a dodává požadovaný výkon při nízké spotřebě paliva. Naopak špatně seřízený karburátor nemusí znamenat jen malý výkon, ale může být také příčinou poruchy motoru (zadření válce, propálení pístu, atp.). Proto věnujte správnému seřízení patřičnou pozornost.
Postup seřízení karburátoru Jikov 2917 PSb
- Hladina paliva v plovákové komoře
U typů 550, 555 a 05 je u karburátorů hladina v plovákové komoře pevně daná a nedá se změnit. U karburátoru Jikov 2917 PSb, který se používal u typů 20, 21 a 23 se hladina nastavuje přihnutím plíšku, který zavírá jehlový ventil ve víčku plovákové komory. Přihnutím plíšku dolů se hladina paliva sníží, přihnutím nahoru zvýší. Jaká je však správná výška hladiny? Odšroubované víčko plovákové komory přiložte na karburátor a pusťte benzín do hadičky. Až benzín přestane téct (ventil se zavře), vypněte přívod benzínu a víčko sundejte. Tenkým šroubovákem zatlačte plovák na až na dno komory. Hladina by správně měla lícovat s plechovým kroužkem v horní části plováku (viz obrázek). Jestliže je hladina níž, přihněte uzavírací plíšek nahoru. Jestliže je vysoko, přihněte plíšek dolů. Trochu benzínu z komory odsajte a postup podle potřeby opakujte.- Správná výška hladiny paliva
- Víčko plovákové komory s uzavíracím plíškem
- Bohatost směsi
Bohatost směsi udává, v jakém poměru se bude směs vzduchu a benzínu mísit. Bohatá směs znamená hodně benzínu a málo vzduchu, chudá směs málo benzínu a hodně vzduchu. Bohatost se nastavuje přesouváním zajišťovacího plíšku na jehle (v šoupátku). Na jehle jsou 4 zářezy (u některých nových jehel pouze 3) a plíšek bývá v jednom z nich. Pokud je plíšek v horním zářezu, tak je směs chudá, když ve spodním, tak je bohatá. Pro běžný provoz má být plíšek ve druhém zářezu shora. V době záběhu (tzn. cca prvních 1500 km po výbrusu válce) se plíšek vkládá do třetího zářezu shora.- Jehla se zajišťovacím plíškem
- Jehla s plíškem v druhém zářezu pro běžný provoz
- Šoupátko karburátoru s jehlou
- Vůle plynového lanka
Velkou vůli plynového lanka („bowdenu“) poznáte při otáčení plynovou rukojetí. Plynová rukojeť má volný chod bez odporu a bez vlivu na motor. Tato vůle se musí minimalizovat, ne ale úplně, pak by byl plyn pořád trochu zvýšený, nešel by dobře nastavit volnoběh a při pohybu řídítek by se mohl plyn samovolně přidávat. K odstranění vůle slouží dutý šroubek na vršku karburátoru s matičkou pro 8mm klíč. - Volnoběžné otáčky
Volnoběh se nastavuje na motoru ohřátém na provozní teplotu (tzn. alespoň po pěti minutách jízdy)! Nastavuje se šroubkem s pružinkou, který je mezi tryskami. Utahováním šroubku se otáčky zvyšují, povolováním snižují. Správný volnoběh se snažte seřídit co nejnižší, ale ne takový aby měl motor tendence zhasnout.
Přehled a funkce karburátorů
Karburátory malých motocyklů do objemu 50cm3 (pionýr) pracují s mechanickým bržděním paliva. Skládá se z plovákové komory, plováku, trysek, rozprašovače, směšovací komory a šoupátka. Plovák uzavírá jehlou přívod paliva. Start se usnadní přivřením vzduchové přívěry (Jawa 555, 05) na čističi vzduchu, než hladina v plovákové komoře dosáhne potřebné výše v rozprašovači. Pod spodní hranou čela šoupátka zůstává dostatečná mezera i při zavřené poloze. Pro regulaci otáček i výkonu má šoupatko. Jeho přivřením se v nižších otáčkách dobře rozpráší palivo, při vysokých otáčkách je zajištěno dobré plnění motoru. Aby při malém otevření šoupátka nebyla směs příliš bohatá je v šoupátku zavěšena jehla, která zasahuje svým koncem do rozprašovací trubičky a zajišťuje automatickou regulaci směšovacích poměrů v závislosti na otevření šoupátka. Do rozprašovací trubičky je přiveden filtrovaný vzduch zvláštním kanálem = do hlavního kanálu karburátoru se strhuje směs paliva se vzduchem. Karburátor nemá chod naprázdno. Potřebné množství paliva odebírá z hlavního okruhu, potřebný vzduch jde při doraženém šoupátku malým konstantním výřezem na čele šoupátka. Šoupátkové karburátory Jikov funguji takto:
Při šoupátku otevřeném od spodního dorazu do zhruba 1/4 až 1/3 se směs tvoří tímto způsobem. Pomocný vzduch se nasává menším vzdušníkem na zadním hrdle a ústí do směšovací komůrky volnoběhu do které je benzin přiváděn volnoběžnou tryskou. Odtud je vzniklá emulze vedena kanálkem o průměru asi 0,4 mm pod hranu šoupátka nebo až za ni směrem k motoru a zde se mísí s prakticky čistým vzduchem, který prochází pod šoupátkem, protože tryska nebo spíše sedlo jehly je uzavřeno jehlou a pokud není, v prostoru jehly je tak malý podtlak, že nestačí k nasátí směsi zpod jehly. Při šoupátku otevřeném od 1/4 až 1/3 do 2/3 až 3/4 klesne podtlak za šoupátkem a emulze z kanálku volnoběhu přestává byt nasávána, současně stoupne podtlak v oblasti jehly a emulze je vysávána kolem jehly. Pomocný vzduch je nasáván větším vzdušníkem na zadním hrdle a vstupuje do tzv. emulzní trubice kde se mísí s benzínem, který přitéká hlavni tryskou, množství emulze které vstupuje do difuzoru je řízeno kuželovou částí jehly a zde se mísí s hlavním proudem vzduchu. V poslední části zdvihu šoupátka se průřez mezery zvětši tak, že průtok emulze ji není omezován a množství emulze (a tím i benzinu) je určeno velikosti hlavni trysky a vzdušníku.
Karburátor: (JIKOV) | Typ motocyklu: | Velikost hlavní trysky: | Velikost volnoběžné trysky: |
2912 M | Jawa 550 | ? | – |
2914H, 2914 HZ | Jawa 555 | 65 | – |
2915 PS | Jawa 05 | 60 | 40 |
2917 PSB | Jawa 20, 21, 23 | 68 – 70 | 38 |
2912 N-12 | Jawetta Standard | 66 | – |
2913 N-12 | Jawetta Sport | 69 | – |
2912 s čističem, Ø 35 | Stadion S11 | ? | – |
2912 s čističem, Ø 35 | Stadion S22 | ? | – |
Vysvětlivky značení karburátorů JIKOV:
První dvojčíslí označuje karburátor šoupátkový
Následující dvojčíslí označuje průměr sacího hrdla
H – přívod paliva shora hadičkou
Z – speciální provedení přívodu paliva
M – provedení monoblok
S – nová řada opatřená sytičem
SB – odpovídájíci řade S, avšak bez sytiče
P – připojení na motor přírubou
Josef Jozíf
Autor: Ladislav Ševčík („Pajka“)
aktualizováno: 7.4.2017
Byl jednou z hlavních postav předválečné i poválečné Jawy, stál u vzniku většiny slavných předválečných motocyklů a byl výhradním autorem úspěšného motokola Robot. Po válce jako šéfkonstruktér stál u vzniku neslavnějších motocyklů Jawa („pérák“, „kývačka“) a podílel se i na vývoji unifikované řady („Bizon“). Nezpochybnitelný význam měl i pro výrobu malých motocyklů Jawa 50, neboť byl autorem konstrukce první prototypové studie Jawa 50 („pařez“).
Jozíf byl rodák ze Starých Čivic u Pardubic (10. května 1906). Po vyučení nástrojařem pracoval krátce jako montér ve mlýnech. Poté začal studovat, nejprve dvouletou strojírenskou školu v Pardubicích a pak přešel na vyšší průmyslovou školu tamtéž. Po maturitě nastoupil do Škodových závodů v Hradci Králové do konstrukce strojů pro cukrovary, po vojně zde pracoval jako konstruktér kotlů. Do Janečkovy zbrojovky v Týnci nad Sázavou nastoupil v roce 1930, nejprve jako odborník na strojní zařízování slévárny.
Poté, co Janeček angažoval anglického konstruktéra a závodníka George Williama Patchetta, přešel Jozíf na vlastní žádost do jeho týmu do továrny v Praze-Nuslích. Prvním jozífovým dílem byl dvojitý uzavřený rám, svařený z ocelových výlisků, který Patchett osadil licenčním motorem Villiers. Vzniklá Jawa 175 byla i v době hospodářské krize prodejním hitem a zasloužila se o motorizaci Československa. V roce 1938 odešel sbírat zkušenosti do konstrukce automobilů v továrně Aero a o rok později se opět vrátil do Jawy, kde po Patchettovi převzal konstrukci motocyklů.
S výjimkou první Jawy 500 cm3 („rumpál“) a Duplex-Bloku pracoval na vývoji všech modelů Jawa – sériových i sportovních. Jeho první, zcela samostatnou konstrukcí bylo v roce 1937 motokolo Jawa 100 cm3 ROBOT, které překvapilo svým originálním řešením. Byl to nejúspěšnější typ Jawa, vyráběný těsně před druhou světovou válkou. V době okupace Jozíf připravil v utajení (i přes riziko trestu smrti) konstrukci typů Jawa 125 a 175 cm3, 250 a 350 cm3, z nichž vycházela poválečná výroba světoznámých motocyklů Jawa „pérák“ (250 a 350 c3).
Pod jozífovým vedením, který se stal po znárodnění Jawy v roce 1949 vedoucím celého vývoje, byla vypracována i konstrukční jednotná řada motocyklů Jawa-ČZ 125, 175, 250 a 350 cm3 (tzv. „kývačky“), která vytrvala v sériové výrobě dlouhou řadu let.
Vedle konstrukce dvoudobých strojů vypracoval Jozíf v roce 1951 i konstrukci sériově vyráběného čtyřdobého stroje Jawa 500 OHC.
Jeho tvůrčí schopnosti a konstrukční předvídavost se uplatnily i v konstrukci malých motocyklů objemu 50 cm3. Je totiž hlavním autorem nadčasové konstrukce prvního pionýra – Jawa 550 „pařez“.
Konstrukčně připravil unifikovanou řadu (UŘ) motocyklů 125, 175, 250 a 350 cm3 a skútrů 125 a 175 cm3, ze které se do výroby dostal upravený „Bizon“.
Kromě své bohaté konstrukční činnosti na sériových strojích se Josef Jozíf neustále věnoval usměrňování konstrukcí sportovních strojů všech kategorií. Nebyl jen vynikajícím konstruktérem, ale také osvědčeným továrním manažerem a rádcem při všech akcích, které v Jawě od roku 1945 probíhaly.
Po založení Výzkumně-vývojového závodu Jawa v Praze – Strašnicích se Jozíf stal jeho ředitelem a vedl ho až do odchodu do důchodu. Byl autorem či spoluautorem vynálezů chráněných 44 československými patenty. Zemřel 9.8.1985 ve věku 79 let.
Ing. František Janeček
KRÁLÍK, Jan, Věčně mladá Jawa 1929-1989. Vydaly n. p. Jawa a PZO Motokov, 1989, 60 stran.
vloženo: 6.4.2017

Ing. Dr. techn. h.c. František Janeček
František Janeček se narodil 23. ledna 1878 v Klášteře nad Dědinou, v malé obci na východě Čech. Původně se chtěl stát lékařem, ale díky jeho otci se tomu tak nestalo. Po základním vzdělání odejel do Prahy, kde absolvoval strojní průmyslovou školu, z níž zamířil na studia elektrotechniky. To byl obor, který na přelomu 19. a 20. století nabíral dech a sliboval velkou budoucnost. Po absolutoriu v Berlíně vedla cesta mladého inženýra přes firmu Schuckert k pražské firmě Kolben ve Vysočanech, která patřila k jedné z největších elektrotechnických továren v mocnářství. Janeček byl schopný a nadaný muž, jenž se na svém místě osvědčil. Ve 23 letech byl vedením pověřen postavit novou továrnu v Nizozemí, kde kromě toho studoval techniku v Delftu. Osudová se mu stala nehoda na jízdním kole při srážce s vozem. Tehdy ho ošetřovala mladá žena, dcera viníka havárky, která se stala brzy matkou jeho syna. Jejím vkladem do manželství byl i nemalý finanční přínos. V Nizozemí se Janeček blýskl prvním z řady vynálezů – ve svých čtyřiadvaceti letech si nechal patentovat nový způsob přívodu proudu pro pouliční elektrickou dráhu, který od něho koupili Angličané za 2000 liber. Po čtyřletém pobytu za hranicemi tehdejšího Rakousko-Uherska ho zavolala firma zpět do Prahy, kde se stal šéfem mechanické dílny. Tady zkonstruoval generátory o výkonu 1000 k, které v pražské elektrárně sloužily po 30 let.
Janeček byl každopádně schopnější a v dílně nemohl dosáhnout plného rozvoje. Firmu Kolben opustil o dva roky později. V roce 1907 odešel do zahraničí, kde sbíral zkušenosti u německých a anglických firem. V roce 1908 se vrátil do Prahy. Ve svých 31 letech se osamostatnil a otevřel si vlastní strojírenskou laboratoř a mechanickou dílnu. Základní kapitál pocházel z jeho patentu na změnu obloukové lampy, který zakoupily dvě německé firmy za 70000 marek a také věno manželky.
Ve své laboratoři a dílně s třinácti zaměstnanci realizoval své nápady, které nabízel různým firmám. Z dnešního pohledu by bylo možné nazvat jeho tehdejší podnikání jako know-how. Snad největší úspěch z té doby slavil jeho dálkově ovládaný reklamní panel, který byl instalován na střeše domu na Jungmannově náměstí.
Situaci změnila první světová válka. Po krátké aktivní službě na italské frontě se Janeček vrátil k rýsovacímu prknu a ohlásil hbitě šedesát patentů. Je vhodné se zmínit o zařízení ke zkouškám rozbušek kanónů a minometů spojených s leteckým motorem, kdy hlaveň byla umístěna za vrtulí. Nejznámější vynález z této doby byl Janečkův ruční granát, především pro modernizovanou bezpečnostní zápalku.
Po válce začal Janeček výrobu těchto granátů v Praze-Žižkově. Krátce na to, v roce 1920, převzal výrobu přesných vah v Mnichově Hradišti. V chemické továrně zařídil svůj závod a spojil se s nástrojařem Františkem Kohoutkem. Oba partneři se ale nesjednotili a za několik týdnů se opět rozešli. Kohoutek si nechal vyplatit 50000 korun a tím jeho spolupráce s Janečkem skončila. Janeček proto pokračuje sám na základě své tvůrčí činnosti jako technik a konstruktér. V roce 1922 kupuje továrnu na předměstí v Praze – Nuslích, kde dříve stálo staré pohostinství „Na zelené Lišce“. Továrna je ovšem příliš nadhodnocený výraz pro dílnu po obuvnické firmě Sachs v budově starého hostince. Brzy poté, v roce 1923, vybudoval Janeček nové haly, jenž si označení továrna zasluhují. Do nich pak převedl výrobu z Mnichovského Hradiště.
Investovat do tohoto velkého podniku mu umožnily objednávky Ministerstva národní obrany na přestavbu kulometů Schwartzlose, které převzalo mladé Československo z vybavení armády dřívější Rakousko-Uherské monarchie. Zbraně byly stavěny pro munici typu Manlicher, československá armáda byla ale vybavena municí Mauser. Proto byl ve zbrojovce Janečkem kulomet přepracován. Jelikož počet kulometů byl menší než armáda potřebovala, obdržel Janeček také zakázku k vytvoření nového typu. Na rozdíl od kulometů výroba granátů klesla pro malý zájem odběratelů. V roce 1926 byla proto jejich výroba definitivně zastavena. Vojenské objednávky umožnily rozšíření továrny a modernizaci technologií. Kulomety byly ovšem zastaralé a těžké, takže bylo jen otázkou času, kdy o ně ministerstvo ztratí definitivně zájem. To se přihodilo v roce 1928, kdy Zbrojovka v Brně přišla s novým vzorem této zbraně (ZB 26).
Janeček byl v této době se svým podnikáním plně vytížen, vyráběl různé produkty – od psacího stroje až po šicí stroje. Mohl si dovolit výrobu těchto náročných a přesných strojů, neboť mu to dovolovala dosavadní praxe, vybavení továrny a pracovní potenciál. Nakonec se rozhodl pro výrobu motocyklů. Zbrojovka Dipl. Ing. F. Janeček změnila výrobní program.
JUDr. Jaroslav Frei
Autor: Ladislav Ševčík („Pajka“)
aktualizováno: 30.6.2016

JUDr. Jaroslav Frei – ředitel Jawa
Životopisná kniha volně ke stažení: Jawa, můj osud – příběh Jaroslava Freie, který zachránil Jawu a útěkem zachránil sebe