• Reklama

Jawa 551 Jawetta a Jawetta Sport

Moped Jawa 50 typ 551 Jawetta byl vyráběn v letech 1958 až 1962 v Závodě 9. května v Praze Nuslích. S pionýry vyráběnými ve slovenských Považských strojárnách, ale nemá společného téměř nic. Jednalo se na svou dobu o velmi pokrokový moped, kterému byste jen těžko hledali konkurenci.

Jawetta se vyráběla ve dvou základních provedeních 551/00 Standard, 551/01 De Luxe a dvou výkonnějších a rychlejších provedeních 551/02 Sport a 551/03 Sport speciál.

Co předcházelo

V období meziválečného Československa existovala zvláštní kategorie zvaná „motorové kolo“ nebo zkráceně „motokolo“. Pojem „moped“ (tzn. motocykl-velociped) jako takový znám ještě nebyl. Podle tehdejší definice se jednalo o lehký motocykl vybavený pomocnými šlapadly, nepřesahující svým objemem 100 cm3. Takové vozidlo nepodléhalo registraci, bylo osvobozeno od placení silniční daně a především k jeho řízení nebyl vyžadovaný řidičský průkaz (vůdčí list). Nejznámější česká motokola z té doby byla především ČZ 98 a Jawa 100 Robot. Po válce byla výroba motokol bez náhrady ukončena a bylo jen otázkou času, kdy se prázdné místo na trhu začne řešit.

V roce 1953 padlo rozhodnutí o zahájení výroby nového motokola s objemem do 50 cm3, jehož vývojem byly pověřené Závody 9. května v Praze Nuslích (Jawa). Po přepracování archivované výkresové dokumentace tak již v roce 1954 vzniklo několik prototypů motokola Jawa 359, ty byly předány do slovenských Považských strojáren (PS), které byly pověřeny jeho výrobou. Nutno ještě zmínit, že válka posunula vývoj techniky a spalovacích motorů velmi dopředu. Srovnatelných výkonů tak s vyšší efektivitou dosahovaly motory polovičních objemů. Kritéria limitující výrobu motokol již nebyla aktuální, což vedlo k legislativním změnám platným od roku 1955. Nově tak pro řízení motocyklu bez řidičského oprávnění nebylo směrodatné, zda je vybaveno pomocnými šlapadly, ale podmínkou byla maximální rychlost, poměr váha/výkon a dodržení objemu motoru do 50 cm3. Na tyto změny konstruktéři PS včas zareagovali a konstrukci motokola přepracovali na malý motocykl Jawa 550 „Pionýr“. Bylo jen otázkou času, kdy se v nové kategorii 50 cm3 objeví podobný, avšak míň náročný, stroj odpovídající nové klasifikaci „moped“ (motocykl-velociped).

Úkolem zkonstruovat moped byla pověřena hned dvě vývojová oddělení. A to Vývojové oddělení veloprůmyslu Rokycany, které již v roce 1956 představilo prototyp mopedu Stadion provizorně osazený motorem Fichtel & Sachs 48 cm3. A také Vývojové oddělení Závodů 9. Května (Jawa), které v témže roce představilo lehký moped s původním šlapátkovým motorem prototypu Jawa 359. Oba prototypy (v té době ještě bez obchodních názvů) byly představeny na II. Strojírenském veletrhu v Brně v roce 1956.

Jawetta

Prototyp nového pražského mopedu byl napřed osazen původním (šlapátkovým) motorem z prototypu Jawa 359, ze kterého vycházela Jawa 550 „Pionýr“. Zároveň bylo Vývojové oddělení Závodů 9. Května pověřeno vyvinutím motoru i pro „konkurenčního“ Stadiona. Proto byly vyvinuty dva nové lehké motory Jawa 551 a Jawa 552 inspirované motorem Fichtel & Sachs s maximálním množstvím vzájemně zaměnitelných dílů.

Motor

Vzduchem chlazený dvoutaktní jednoválec měl objem 49,8 cm3. Moped Jawetta Standard měl výkon 1,1 kW (1,5 PS) při 4500 ot. za min., max. rychlost 45 km/h, hmotnost 47,5 kg a spotřebu jen 1,65 l/100km. Palivová nádrž byla menší o objemu 2,7 litrů oproti 6,5 litrové u modelu Sport. Jawetta Sport měla výkon 1,4 kW (2 PS) při 6000 ot. za min, rychlost 51 km/h, hmotnost 50,5 kg a spotřebu 1,8 l/100km. Motor typ Jawa 551 se na venek podobal pionýrovi, byl ale zcela nové konstrukce. Vyráběl se společně s odvozeným motorem Jawa 552 (pro moped Stadion) v Českých Budějovicích. V karoserii fungoval jako podélná výztuha a v jeho zadní části byl nálitek, kterým procházel čep zadní kyvné vidlice. Kliková hřídel byla velmi lehká, hlavní setrvačnou hmotou byl rotor zapalování se zalitími magnety pod pravým víkem. Primární převod byl ozubeným soukolím s dvoulamelovou spojkou na čepu klikové hřídele. Díky soukolí měl motor obrácený chod a charakteristický „houkavý“ zvuk. Řazení dvourychlostní převodovky bylo pomocí jednoho lanovodu k levé rukojeti na řídítkách. Šneková rukojeť byla po zmáčknutí spojkové páčky otočná a měla tři body aretace (1 N 2). Vidlička řazení byla v motoru pružinou tlačena do krajní polohy prvního stupně, neutrál a druhá rychlost se řadily tahem za lanko (otáčením rukojeti). Motorem v zadní části procházela hřídel šlapadel se šnekovým převodem. Šlápnutím dopředu se motor roztáčel, šlápnutím dozadu se pomocí pákového mechanismu brzdilo zadní kolo. Díky velkému převodu šlapadel bylo možné v kopci při jízdě na první rychlostní stupeň „přišlápnutím“ motoru pomoci. Zapalování mělo světelný výkon 18W. Stator zapalování byl z hliníkového odlitku s cívkou napájecí elektrospotřebiče, přerušovačem (kladívkem), kondenzátorem a sdruženou cívkou (zapalovací pól a indukční cívka dohromady). Z motoru tak vedl pouze vysokonapěťový kabel na zapalovací svíčku a drát do spínačky pro napájení světel a bzučáku (klaksonu). Válec motoru byl z hliníkové slitiny s vlisovanou litinovou vložkou. Hliníková hlava válce měla dekompresor s ovládací páčkou na řídítkách, který usnadňoval start motoru (rozšlapání) a také sloužil k jeho vypnutí. Spádový vertikální karburátor byl schovaný pod karoserií nad motorem. Standardní provedení Jawetty mělo krátký výfuk umístěný pod motorem, vzhledově podobný výfuku pionýra. Některá další provedení měla dlouhý výfuk doutníkového tvaru, popřípadě výfuky dva.

Karoserie, podvozek

Samonosná skořepinová karoserie byla svařena ze dvou plechových výlisků z hlubokotažného plechu, doplněna o příčné žebrové výztuhy. Další svislou výztuhou byla palivová nádrž vsunutá do dutiny pod řídítky (u provedení standard a de luxe). Zadní kyvná vidlice byla podobně jako u pionýra odpružena jednou vinutou pružinou pod sedadlem a její čep procházel nejpevnější částí mopedu – motorem. Ten zároveň sloužil jako podélná výztuha karoserie. Robustní přední vidlice byla nezvykle odpružena vahadly s vinutými pružinami. Světlomet s dvouvláknovou žárovkou (dálkové, tlumené) byl umístěn v úhledné dvoudílné hliníkové „masce“ na přední vidlici, ve které byl umístěn vypínač světel a tachometr poháněný od šnekového převodu na předním kole. Chromovaný bzučák (klakson) byl umístěný pod světlometem. Zadní kapkovité světlo s „diamantem“ čočkou bylo stejné jak u pionýra. Hluboký přední blatník byl pevně uchycený k vidlici. Sedadlo bylo z bicyklu, uchycené na výškově stavitelné trubce, sportovní provedení mělo sedadlo motocyklové. Za sedadlem pak karoserie přecházela v plochu, kde byl umístěný praktický nosič. Za dvířky v dutině pod sedadlem se nacházela schránka pro nářadí. Hliníkový stojan byl uchycený přímo k motoru. Vzájemně zaměnitelná 23palcová kola měla hliníkové náboje s bubnovými brzdami. Sekundární převod (rozeta) byl celý schovaný v plechovém krytu. Nejčastější barevný odstín byla Červeň višňová tmavá (tzv. „jawácká“), krémová, zelená, modrá a hojné byly kladívkové (tepané) odstíny zelené a šedomodré. Provedení 551/02 Sport a 551/03 Sport speciál bývaly lakovány různými dalšími odstíny, často dvoubarevně.