Jedinou změnou v elektroinstalaci byla konstrukce bzučáku. Původní bzučák byl napájený ze dvou suchých článků 4,5V (standardní ploché baterie 4,5V), které byly uloženy ve speciální schránce s bakelitovým víčkem v prostoru na nářadí pod sedadlem. Bzučák byl umístěný pod nádrží (u zapalovací cívky a karburátoru) a zavřel do kapotáže. Vyráběly se dva typy. Třetí, zcela nový bzučák se montoval pod šrouby spodních předních brýlí svírající vidlice. Byl napájen střídavým napětím setrvačníkového magneta (kostra-tlačítko-bzučák-kontakt55). Tomu byla upravena elektroinstalace (později požit u typu 555).
Prvním byl motocyklový, napájený ze dvou suchých článků 4,5V zapojených do série, umístěný na rámu pod nádrží a schovaný v prsíčkách. Jeho velikost byla značně nepoměrná k velikosti Pionýra (pro srovnání je u snímků položené 15 cm pravítko).
Druhý byl už menší, taky napájený ze dvou suchých článků 4,5V zapojených do série, umístěný na rámu pod nádrží a schovaný v prsíčkách. Barevnost těchto dvou typů se u barevných mutací pionýra neměnila. Vyráběly se jen v červené barvě.
Třetí typ byl napájený střídavým napětím 6V setrvačníkového magneta a byl umístěný pod světlometem. Používal se v roce 1958 a to až v samém závěru výroby. Lakoval se stříbrnou nebo červenou barvou. Krycí mřížka se chromovala. Později se montoval na typ 555.