Monthly Archives: Září 2016

Mazání motoru pionýra – jaký olej a v jakém množství?


Mazání motoru pionýra

Dvoudobý motor je mazán směsí benzínu s motorovým olejem. Motor nasává do prostoru pod pístem (pomocí podtlaku) rozprášenou směs, přičemž se benzín se vzduchem odpařuje a olej kondenzuje na součástkách motoru (ložiska, vnitřní plocha válce, píst…). Mazání je tedy zajištěno oběhem směsi v motoru – proto se nazývá „oběhové mazání“. Z toho vyplývá, že aby byl motor dostatečně mazán je bezpodmínečně nutné, aby v něm cirkulovala směs. Nevhodné je proto především brždění motorem, kdy bez plynu jedete z kopce. V tomto případě se motor jen velmi málo maže a hrozí jeho zadření. Když už ale někdy motorem brzdíte, tak aspoň chvílemi vymáčkněte spojku a motor naprázdno „protůrujte“.

Mísící poměr

Mísící poměr je dán výrobcem. U pionýrů to bývá poměr standardně 1:33, při záběhu 1:25. Tento poměr není dán ani tak nižší kvalitou tehdejších olejů, jako spíš konstrukcí motoru. Horní ojniční ložisko je tvořeno bronzovým pouzdrem a to se musí mazat víc, než třeba novodobější jehlová ložiska.

Minerální oleje X syntetické a polosyntetické oleje

Někdo si myslí, že když koupí kvalitní (drahý) olej, tak udělá motoru jen dobře. Je pravda, že kvalitní syntetické a polosyntetické oleje mnohem lépe mažou, ale není správné s jejich použitím snižovat i mísící poměr. Syntetické oleje dokáží umazat válec snad i při poměru 1:100, ale ložiska a bronzové pouzdro („futro“) prostě neumažou, ty nejsou stavěné na malé množství (byť kvalitního) oleje, ale na množství větší. Nějaká olejová „homeopatika“ jim moc nepomůžou. Takže třeba válec a pístní kroužky vydrží, ale budete muset měnit ložiska a dávat repasovat klikovku, což vyjde mnohem dráž, než výbrus.

Nepopiratelná výhoda drahých olejů je jejich dobré hoření a tudíž malé zanášení motoru. Ve spalovacím prostoru (píst a

Návod výrobu a použití stahováku primárního řetězového kolečka

Stahovák slouží pro sundání primárního řetězového kolečka, které je na levém čepu klikové hřídele (na kuželu).

Výroba:

Výroba je jednoduchá, použijte silný (aspoň 5 mm) železný pás nebo v lepším případě nějaký profil (třeba vinkl – tvar: „L“) do kterého vyvrtáte 2 díry Ø 8,2 mm s roztečí středů 54 mm.

Dále potřebujete dva pevnostní šrouby (s hlavou imbus, popřípadě i šestihran) a dvě matice M8 s příslušnými podložkami.

Nákres stahováku primárního kolečka

Nákres stahováku primárního kolečka

Použití:

Šrouby jejich hlavami zahákneme za dva protilehlé zuby na kolečku .Shora navlékneme na šrouby pásovinu s dírami. Nasadíme podložky a našroubujeme matice.

Střed pásoviny se opře o čep klikovky vyčnívající z kolečka. STŘÍDAVÝM utahováním matic se stahovák napruží a tlakem kolečko z čepu stáhne. Pokud je stahovák hodně napružený a kolečko nechce dolů, klepněte kladivem do středu stahováku a kolečko by mělo povolit. Buďte opatrní, ať na vás něco nevystřelí.

Návod na leštění hliníku a hliníkových součástí

Autor návodu je konyk3@azet.sk.


Z Vašich stálych otázok ako si vyleštil ten motor? Napíšeš mi ako si to urobil? A podobne, ANO napíšem Vám ako na to.

Čo budeme potrebovať:

Acetón (na odmastnenie), nejakú nie mastnú handru, leštiaci kotúč do vrtačky jeho zhotovenie si povieme v prvej kapitole, vrtačku, 6tku šrób dlžky 10cm zo závitom, dvoma matkami a dvoma podložkami primeru 2 až 3 cm, spústu starých handier, jedno staré CD, preglejku o hrubke aspoň 1cm a hlavne leštiacu pastu na kov (na leštenie do zrkadlového lesku {leštící pastu na kov by vám měli prodat v každém železářství}).

Postup:

  1. Zhotovenie leštiaceho kotúča:

    Takže potrebujeme vrtačku, 6tku šrób dlžky10cm zo závitom, dvoma matkami a dvoma podložkami primeru 2 až 3cm, spústu starých handier ale najlepšie by bolo použiť filc čo najhrubší aky zoženiete, preglejku o hrubke aspoň 1cm, nožnice a jedno nepoužitelne CD.

    Zoberime si to nepoužitelne CDčko a podla neho vystrihneme filc alebo z handier vystrihneme kolieska (že kolko asi? No tolko aby to po navrstveni dalo hrubku min.4cm). Ked to budeme mať tak z preglejky si vyrežeme 2 kruhy s priemerom 8 cm, v strede vyvrtame dieru priemeru 6 mm pre šrob 6 a ak to budeme mať začneme vrstviť v poradí ako je na obrázku. Keď už to mate tak leštiaci kotuč je na svete.

    Leštící kotouč

  2. Príprava pred leštením

    Pripravíme si čo chceme leštiť v mojom prípade to boli – lave veko (prevodovkove alebo ten dekel kde je radička) karburatorove kolienko, kryt zapalovania (prava strana tam jak je nožna brzda), valec a hlava valca. Takže je potrebne všetko dobre vyčistiť a odmastniť, za prve je to potom krajšie a za druhe sak potom sa s tym nebudete predsa serinkat no nie? Ako očistiť hlavu a hlavu válca? Jednoducho! Plát pilky obalíte handrou, namočíte to do acetonu a strčíte do rebrovania chodite hore dole až kým to nemate vyčistené, alebo použijte štětec.

  3. Samotné leštenie:

    Zoberieme si vŕtačku, do nej si dáme už nami vyrobený leštiaci kotúč, na kotúč nanesieme leštiacu pastu (ja som mal iný typ leštiacelj pasty – suchý v takej papierovej krabičke, to som našiel unas v garaži. Nejaka komunisticka vyroba a tak som to robil tak že som kotúč nastriekal WDčkom, a ako som pomaly zapínal vrtačku tak som túto pastu pritlačal na kotúč aby sa rovnomerne rozotrela), potom som motor dal na bok podložil drevom aby sa neviklal. Pustil som vrtačku, zaaretoval som ju, aby sa stále točila a priložil ju na dane miesto ktore som chcel leštiť. Postupoval som cm po cm a stale som nenašel tu leštiacu pastu a WDčko (sprej v oleji WD40) až kým sa to nelesklo jak psove kulky. Potom som to len pretrel čistou handrou, zakryl a pokračoval v lakovaní kapotáže kedže som to robil prave vtom čase. Týmto spôsobom som vyleštil všetky hliníkové časti na Fichtlovi, samotné vyleštenie motora mi trvalo približne 3hodky ale výsledok je SUPER!

Vyleštěný motor Vyleštěný motor

To je všetko, s pozdravom Peter Konýček.

konyk3@azet.sk

Mokick Babetta 134 Stella

Autor: Ladislav Ševčík („Pajka“)
aktualizováno: 10.11.2016

Mokick (též mokik) Stella vznikl ve spolupráci s lotyšským (dřívější stát SSSR) výrobcem RMZ, který převážně malé motocykly a mopedy vyráběl od roku 1958. Podnik RMZ měl v nové postkomunistické době velké těžkosti podobně jako podnik Babetta a vzájemná spolupráce měla oběma podnikům pomoct. Výrobce RMZ vyráběl poměrně zdařilý rám malého mopedu, ale osazoval je velmi zastaralým motorem vycházejícím z historického československého motoru Stadion S11 (Jawa 552). Babetta Kolárovo naopak disponovala relativně osvědčenými dvourychlostními motory (typy 210, 225).

Podnik Babetta Kolárovo ale rychle vystřízlivěl z opojení o nadějné spolupráci. Kvalita rámů dovážených z Rigy byla velmi nízká a v Kolárově se musely pracně opravovat. Okolnosti tedy vedly k vývoji vlastního modelu Babetta 134 Stella s novým slovenským rámem.

Motor byl použit dvourychlostní Babetta 225, který se od typu 210 odlišoval „nakopávačkou“ místo šlapadel. Díky praktickým rozměrům, po sklopení řídítek se Stella vlezla do kufru auta, a nízké ceně se mokick stal velmi populárním a ve výrobě se udržel od roku 1990 až do roku 1997, kdy byla výroba v Kolárově ukončena. V RMZ byla motocyklová výroba ukončena o rok později.

Mokik, nebo též mokick je jednostopé motorové vozidlo určené pro jednu osobu a na krátké vzdálenosti s objemem motoru do 50 cm³, bez pedálů, s tzv. „nakopávačkou“. Hlavní rozdíl proti mopedu je právě absence pedálů. Z anglického motor kick (MoKick, resp. MoKik).

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Mokik

Jawa 50 typ 588 Robby

 

Jawa 50 typ 588 Robby Jawa 50 typ 588 Robby

Dnes vyráběný model se čtyřdobým vzduchem chlazeným motorem. Maximální rychlost je omezena na 45 km/h tak, aby se s Robbym dalo jezdit s řidičským průkazem Am. Vyvážené otevřené verze jsou ale poměrně výkonné.

Odkaz na stránku podniku Jawy: Jawa 50 Robby.

Jawa 50 Dandy Minarelli

Jawa Dandy Minarelli Jawa Dandy Minarelli

Následující rok ve výrobě přibyly další dva lehké motocykly – Jawa 50 Dandy s motorem Minarelli a Jawa 100 Robby. U prvního jmenovaného byl podvozek postaven na bázi původního Dandy, ovšem osazen výkonnějším motorem. Motocykl dosahoval rychlosti 95km/h, zvýšil se též výkon, a sice na 5,4k z původních 4,1k. Spotřeba činila 3,5l/100km. Motor byl, jak již název napovídá, od firmy Minarelli. Vodou chlazený dvoutakt byl vybaven odděleným mazáním a vyvažovací hřídel.Kola byla použita litá, přední brzda kotoučová, zadní bubnová. Převodovka obsahovala 6 rychlostí, startování elektrické. Pneumatiky byly použity české Barum. Barevné provedené bylo zeleno-bílé.

Jawa 50 Dandy (Moto Union)

Autor: Ladislav Ševčík („Pajka“)
aktualizováno: 29.9.2016

V roce 1996 týnecká Jawa ukončila výrobu motocyklu Jawa 585 Mosquito. Po sloučení s vodňanským podnikem Moto Union (dříve Motor Jikov) pokračovala výrobou jejich moderní padesátky Dandy. Hlavní výhodou upřednostněného modelu byl především líbivý moderní vzhled.

Začátkem 90. let firma Motor Jikov Vodňany pověřila dlouholetého konstruktéra ČZ Strakonice Ing. Jaroslava Pudila zastřešením vývoje moderní padesátky, kterou se chtěla dostat především na západní trhy. Licenční výroba motoru Sachs probíhala v pobočce v Českých Budějovicích. Podle původní dohody měly nést Dandy exportované do Německa obchodní značku Sachs, k tomu ale nakonec nedošlo. Po sloučení s týneckou Jawou se Dandy prodávaly pod značkou Jawa union.

Výkon motoru byl 3,7 k (2,7 kW) a maximální rychlosti 70 km/h při spotřebě 2,8 l/100 km. Byla též dodávána silnější verze 4,6 kW a maximální rychlosti 85 km/h.

Jawa 50 typ 585 Mosquito

Autor: neznámý, Ladislav Ševčík („Pajka“)
aktualizováno: 29.9.2016

I když výroba Mosquita nijak nesouvisí se slovenskou výrobou pionýrů v Považské Bystrici, díky své kubatuře a značce na tento web patří taky.

V roce 1994 týnecká Jawa představila nový motocykl určený především pro úplné začátečníky – typ 585 Mosquito.

Motor byl starší konstrukce, od slovinské firmy Tomas. Byl to dvoudobý jednoválec s maximálním výkonem 5,2 k při 7550 otáčkách za minutu, s průměrnou spotřebou 1,8l. Maximální rychlost 80 km/h slibovala tomuto stroji dobrou budoucnost. Motor má pětistupňovou převodovku, jejíž specialita, ne příliš kladně hodnocená, jsou neutrály mezi každým rychlostním stupněm.

Design je zvláštní, ale povedený. Velký podíl plastů přispívá k jeho celkem nízké hmotnosti 78 kg. Plastová je nádrž, boční kryty, blatníky, přední maska, atd. Na první pohled může Mosquito působit jako enduro (přední blatník, tvar nádrže), ale hodí se výhradně na silnici, čemuž také nasvědčují litá přední kola italského původu. Přední teleskopická vidlice je značky ČZ a je optimálně naladěna pro jízdu na silnici. Zadní kyvná vidlice je odpružena dvěma vinutými pružinami s hydraulickými tlumiči a nastavitelnou tuhostí.

Páteřový rám umožňuje snadný přístup k motoru, ale při jízdě se může lehce vlnit. Motor je celkem výkonný a ochotně jde do vyšších otáček. Dobře táhne i na pátý převodový stupeň. Přední kotoučová brzda od značky Brembo brzdí skvěle a v kombinaci se zadní bubnovou brzdou Mosquito ubrzdíte na pár metrech. 12 V elektroin­stalace napájí zadní nepřehlédnutelnou svítilnu a přední světlomet. Světelný výkon je výborný a jízda v noci není problém. Celkem častý jev je oxidování kontaktů v zadním světle a následné praskání žárovek. Pod pohodlným sedadlem je úložný prostor, bohužel ale neuzamykatelný. Celkově je motocykl určený spíše pro menší postavy, vyšším postavám může být delší jízda nepříjemná. Nepříjemné jsou také drobné vibrace ve stupačkách a řídítkách.

Bylo též provedení (typ 586) s drátěnými koly a bubnovými brzdami. Tento model měl výkon snížen na 2,7 k a maximální rychlost na pouhých 40 km/h, což bylo provedeno kvůli předpisům v EU. Tato odlehčená verze vážila o dvě kila méně.

Výrobu ukončilo sloučení s vodňanským Moto Unionem, kdy přednost ve výrobě dostala vodňanská Dandy 50.

Čtyřstupňová převodovka bez úprav bloku

Autor: Ladislav Ševčík („Pajka“)
aktualizováno: 29.9.2016

Čtyřstupňová převodovka Jawa 50 Walter

Čtyřstupňová převodovka Walter (fotka z Internetu)

Po experimentování se čtyřstupňovými převodovkami podle V. Krejbicha vyvinul mladý závodník a konstruktér Martin Walter vlastní čtyřkvalt, který pilovým diagramem líp vyhovoval upravené Jawě 50 (líp než převodovka z cestovní ČZ 175) a pasoval do motoru bez úprav. Řazení i startování jsou u této převodovky shodné s originálem a úprava není na první pohled znát.


Výkresy k nahlédnutí s rozepsanými převodovými poměry

Martin Walter

Autor: Ladislav Ševčík („Pajka“)
aktualizováno: 29.9.2016

Syn významného motocyklového konstruktéra Jaroslava Waltera, který nejvíc působil v ČZ Strakonice a jehož jméno hrdě neslo několik závodních strojů – „ČZ Walter“.

Závodník Martin Walter v 70. letech upravoval pionýry pro motokros. Kromě úprav a tvorby nových válců a hlav motorů je známý, podobně jako jeho otec, především převodovkami. Jeho první motory byly osazeny čtyřstupňovou převodovkou ČZ podle V. Krejbicha. Na přelomu 70-80. let pak ale vyvinul vlastní čtyřstupňovou převodovku, která pasovala do původního motoru bez úprav. Další motokrosové speciály stavěl spíš na motorovém základu Jawa 90 (SK-90) a Tatran, ty osazoval dokonce šestistupňovými převodovkami a vodním chlazením. Méně známým počinem byla pětistupňová převodovka do originálního motoru Jawa 50.

Jak převodovky, tak i závodní válce a hlavy motorů jsou dosud asi to nejlepší, co úpravami pionýrů u nás vzniklo. Závodní převodovky, válce a hlavy motorů podle jeho předlohy dodnes skupinky závodníků používají a dokonce i vyrábí.